čtvrtek 5. dubna 2012

Veletrh v Taipei

Koncem unora se konal v Taipei Mezinarodni pekarsky veletrh. Nase fima nabizejici i kuchynske vybaveni se taktez ucastnila a zde vystavovala. Ja jsem se necekane dostala do tymu, ktery mel na tento veletrh odjet. Celkove nas jelo 7 lidi – 3 vcetne me z nasi kancelare, 2 kolegyne z administrativy a 2 kolegove z cinske pobocky v Guangzhou.

Jelikoz to byla moje prvni navsteva hlavniho mesta Taiwanu, byla jsme docela zvedava, hlavne na mrakodrap 101. Bylo mi jasne, ze na prohlidku mesta nebude cas. Pro zorientovani se v Taipei, ale optimalni. :-)

Vyrazili jsme ve stredu rano autem z Taichungu. Do Taipeie jsme dojeli priblizne za 2 hodiny. Mesto lezi v udoli na rece Tamsui. Ze severu ho obklopuji kopce. Z jihu, odkud jsme prijizdeli mi, je to rovina. Taipei 101 se svymi 510m (i s antenou) je videt dost z dalky, takze jsem ho hned okukovala.






 



















Ubytovali jsme se v hotelu nedaleko Zhongxiao Fuxing Station v blizkosti nakupniho centra Sogo.

Pote jsme vyrazili k Taipei Nangang Exhibition Center, kde se veletrh konal. (Pouzivaji tu americkou anglictinu, takze center ne centre). Nastalo vybalovani zbozi, tvoreni naseho stanku a oprava chyb. (Viz foto vlevo - spatny nazev firmy. Misto Karma - Kamra :-). To nam trvalo docela dlouho, takze jsme skoncili az vecer.
 


 Nasledne jsme se presunuli pomoci metra zpatky na hotel. Taipeiske metro bylo otevreno v roce 1996. Je velmi moderni. Vsechny nazvy, mapy a hlaseni jsou i v anglictine, takze cestovani bez problemu. Jen obcas je trochu "plno". 











Pak jsme si na hotelu chvilku odpocinuli a nekteri z nas zamirili do prilehle japonske restaurace. Ve slozeni 2 Taiwanky, 2 Cinani, 1 Belgican a ja jsme vzbudili trochu pozdvizeni. Vysledkem bylo, ze nase skupinove foto se stalo soucasti facebookove stranky teto restaurace :-))) (Pokud jste registrovani na facebooku - muzete se podivat zde. Fotka z 21.3.) Po veceri jsme zamirili zpatky na hotel a sli spat.

Vecere ve Sanuki Udon
Veletrh trval od ctvrtka do nedele. Kazdy den bylo otevreno od 10 do 18hod. Vystavovalo tady pres 235 firem a veletrh zhledlo kolem 110.000 navstevniku. Krome asijskych firem, tu byli i Evropane – belgicka cokolada, italska zmrzlina a take zastupci Noveho Zelandu.

Odpoledne bylo plno :-))

Belgicka cokolada














Diky evropskemu vzhledu a pritomnosti naseho belgickeho kolegy jsme meli croissantiky a ochutnavku zmrzliny zdarma.  :-))) Nase firma zase nabizela kavu (to byla moje hlavni cinnost) a opecene brambory. Cizinci byli i mezi navstevniky. To, ze na Taiwanu potkate jen tak 2 Cesky se nestava kazdy den. (Celkovy pocet Cechu zijicich na Taiwanu se momentalne pohybuje kolem 70). Stejne tak skupinka American, Singapurka, Rumunka a Ceska na Taiwanu je celkem podivuhodna kombinace. :-))) No zkratka to bylo celkem zajimavy, i presto, ze jsme travili cele dny zavreni v hale. Naucila jsem se par novych slovicek – hrozne praktickych, jako prekapavac, trouba nebo televize. Soucasti veletrhu byla i soutez o nejhezci cokoladovy dort. Prikladam fotky par exponatu a take "vyrobky" nekterych vystavujicich firem. 


 



 
 
  
Vecery jsme travili ruzne. Jeden den jsme byli pozvani na slavnosti zahajeni. Dalsi den jsme s Jonasem (muj kolega Belgican) vyrazili na mistni Shilin night market – nejznamnejsi taipeisky nocni trh. V sobotu jsme zamirili do jednoho baru pobliz 101. No a v nedeli uz jsme byli vsichni poradne unaveni. :-))) Kolem 16.hod jsme pomalu zacali balit nas stanek, tak abychom meli kolem 19.hod sklizeno. Slo to o dost lepe nez jsem predpokladala a kolem 20.hod jsme opousteli Taipei.

Po desate hodine jsme byli v Taichungu. Dali si spolecnou veceri – typicke taiwanske jidlo, jehoz soucasti byly i 3 polivky. Kureci vyvar z cerne slepice, kde plavaly kusy cernych paratu a zazvoru. Potom palivejsi kureci vyvar s kohoutimi kulkami, pro me dalsi test – ochutnavka varlete. A treti byla alkoholicka polevka z mistniho bileho ryzoveho vina. Nejprve jsem si radeji dala tri misticky alkoholicke polevky :-))) a nasledne ochutnala tu varlatovou. Varle nic moc, ale dalo se to snist – bile, celkem bez chuti, trochu zvykaci. Pry jsou vsechny tyto tri polevky hodne zdrave. Tu varlatovou si zde zeny vari specialne potom, co porodi prvni dite, aby se daly “do kupy”. Pak uz nasledoval presun domu a kratky odpocinek pred dalsim pracovnim tydnem.  :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat