Ready to go!

Po vyřízení všech procedur pro získání pracovního víza, které začaly vyplněním zdravotního dotazníku a končily obíháním ministerstev ČR, jsem se 24.2. pomalu vydala na cestu. Trochu jsem měla obavy, jak projde moje taška vážící 23,5kg při odbavení, ale vše klaplo, a tak jsem něco málo před 11. hod zamávala, na nějakou chvíli naposledy, rodině a vydala se směr Taiwan.

První let z Prahy s ČSA proběhl bez problémů. Jídlo bylo, i nerez příbory byly (hmmm, dobrej oddíl) a my jsem za 2,5hod byli v Moskvě. Tam lehce sněžilo, ale jen opravdu (zatím) lehce, teplota kolem -1°C. Pokračovala jsem na transfer do Hong Kongu, takže jsem žádnou přístávací kartu nevyplňovala. Na první kontrole letenek se mi paní zeptala jeslit umí rusky, já ji anglicky odpověděla, že moc ne, že umím anglicky, ale asi mi moc neporozuměla, neboť pokračovala dále rusky. Nicméně (i díky domácí rodičovské průpravě) jsme se nějak domluvily a já pokračovala na "rámovou kontrolu", kde mě teda trochu překvapilo, že si musím zout boty. Na letišti Sheremetyevo mě čekaly cca 3hod čekání, a tak jsem si výhodně koupila 0,33l vody za 5€, prošla kolem "kouřících zastávek" (takový stojany s popelníkama, kde se může kouřit), připojila se na chvíli na wifi a pak už jsem se řadila do [gajtu] 47 směrem do Hong Kongu.

Jelikož jsme jeli k letadlu autobusem, nemohla jsem si nevšimnout, že lehké sněžení přešlo do chumelenice a na okolních letadlech všude sfoukávají sníh z křídel. Začala jsem mít trochu špatné tušení, že čas odletu ve 20:10 bude asi trochu posunut, jen jsem doufala, že ne moc. Náš Airbus 330 (alepoň myslim) měl v ekonomické třídě rozložení sedaček 2-4-2, ale místa na nohy  tam moc nebylo. Každá sedačka byla vybavena displejem, kde se daly přehrávat filmy, muzika nebo hrát  hry. Při vzlítávání a přistávání bežela na displeji  kamera z podvozku, což bylo celkem zajímavý. Ve 21:30 jsme stále byli v Moskvě, začalo mi být jasné, že chytnout další let v Hong Kongu se bude spíše rovnat zázraku. Ale čekalo mě minimálně 9,5 hodin letu, než jsem mohla něco začít řešit, a tak jsem se pokusila pohodlně usadit, přitukla jsem si malou lahvičkou whisky z Duty free shopu se svymi spolusedícími, kteří byli takto pěkně na let vybaveni (kluci Rusáci, co neuměli ani slovo anglicky) a pustila jsem si film.

Po 2 filmech, 2 jídlech (vždy výběr ze dvou, ale plastové příbory :-) a probdělé noci jsme se v sobotu dopoledne pomalu blížili k Hong Kongu. Byla hustá mlha, takže nejdřív nebylo vidět vůbec nic a pak naštěstí alespoň přistávací dráha. Přiletěli jsme po 11.hod a než jsem stihla projít kolem policejního psa, imigračních úředníků a vyzvednout kufr, tak se akorát moje další letadlo mělo odlepovat od startovací dráhy. Takže jsem v klidu vyšla z příletové haly a pomalu se vydala do haly odletové, hledat stánek Hong Kong Airlines a i způsob, jak se dostanu do Taichungu.

Ikdyž jsem to trochu očekávala, stejně mě překvapila vstřícnost všech lidí, s kterými jsem na letišti mluvila, jejich ochota pomoci i to, že téměř všichni bez problémů mluvili anglicky (vím, že byl Hong Kong v "pronájmu" UK do roku 1997, ale je pěkný, když nemáte komunikační problémy ;-) U Hong Kong Airlines (HKA) mi bylo sděleno, že moje původní letadlo se sice nalodilo, ale už neodletělo, protože v Taichungu je hustá mlha. Plánované jsou ještě dva večerní lety (HKA a Mandarin Airlines-MA), ale že se neví, zda něco poletí, že se mám přijít zeptat kolem 18hod a zkusit se zeptat i u MA, které spadají pod China Airlines, jak to vidí oni.

No zkrátka jsem si pár hodinek počkala na letišti,  prohlédla si lidi z celého světa a nakonec se odbavila po 18.hodině u MA na poslední let, který se následně ještě o hodinu opozdil. Ale kolem 20hod jsem už byla s jen pár lidmi v malém letadle a v koloně aeroplánů čekající na odlet z Hong Kongu. Překvapilo mě, že během takového krátkého letu bylo i občestvení a jídlo, má první "opravdová" asijská jasmínová rýže. Kolem 21:45 jsme dosedli na letiště v Taichungu, cca o 8 hodin později než jsem původně plánovala, ale po 27 hodinách na místě :-)))