Vikendove peceni

Jedno sobotni cervencove odpoledne jsem travili pecenim v nasi kancelari. Po dopolednim skoleni v oblasti prepravy jsme se rozdelili na dva tymy, jejichz ukolem bylo upect waffle. Zadrhel nastal, kdyz jsme chteli zapnout nas waffle baker, protoze vypadly pojistky. Takze nakonec nas tym A musel pouzit vybaveni tymu B. :-)))

Tym A

Tym B

Vysledek naseho snazeni muzete shlednout na fotkach nize. Byli jsme vybaveni i jahodovym dzemem a medem, tak jsme si celkem pochutnali. Jako vecerni chod se pak podavalo pecene kure, opecene brambory a sladke brambory. Musim teda zminit, ze cinska kurata jsou oproti tem nasim dost pohubla. Asi proto se prodavaji cela, i s hlavou a paraty. : -)))

Denni program v Cine

Pres pracovni dny jsme toho krome spanku, jidla a prace vetsinou vic nestihli. Ikdyz je pravda, ze jsme si byli parkrat zahrat s kolegy z prace badminton. Bylo videt, ze je to v Cine popularni sport. Hala byla plna a i vetsina nasich Cinskych kolegu badminton velmi solidne ovladala. Jen nam bylo trochu horko, nebot v hale bylo cca 35 stupnu a 2 vetraky na ochlazeni opravdu nestacily. :-))) Jinak jsme si badminton uzili a trochu se protahli po celodennim sezeni v kancelari.

O vikendu to s volnym casem bylo trochu lepsi, ikdyz nekdy ne moc vyrazne.
 

Nas prvni vikend v Cine jsme meli oba dva dny volno. V sobotu jsme predevsim uklizeli a predelavali nas podnikovy byt. Preci jen tam delsi dobu nikdo nepobyval, tak nektere suroviny v kuchyni nebyly uplne nejcerstvejsi. :-))) Nasledne jsme byli vybrat novy sporak, policky do koupelny a skrine do pokoju. 

 

Vecer jsme zasli na nakupy do mistniho obchodniho centra. Spojeni "preplnene nakupni centrum" se pro me po teto navsteve dostalo do uplne jinych dimenzi. Nevim, jestli prelidnenost byla zpusobena hlavne sobotnim vecerem nebo je to v Cine normalni stav. Nicmene, kdyz jsem videla, jak kazdou sekundou dvoje jezdici schody privazeji nove a nove hordy lidi s nakupnimi kosiky, zmocnila se ma na okamzik panika, ze dojde k memu uslapani nebo prejeti v davu.:-))) Pro blizsi priblizeni situace bych to vylicila asi takhle: Predstavte si ranni nebo vecerni "spicku" v prazske metru, pridejte temto vsem lidem velky nakupni kosik a alespon jedno dite do 3 let a nacpete je vsechny do obchodaku typu Albert nebo Tesco. Po mirnem prvotnim soku jsme nakup celkem zvladli a nasledne se presunuli na veceri do nedaleke taiwanske restaurace Shabu Shabu. Domu jsem se s jednou kolegyni presunuly mistni "moderni ryksou" - coz je zaprazeny vozik pro sezeni za motorku, s motorem asi z traktoru.

 

Nekolikrat jsme s kolegynemi zasli take na masaz.  Prvne na me "rajtovala" 100 minut asi 40-ti kilova Cinanka. Mela jsem dost casto zavrene oci abych se nesmala, protoze nektere "pozice" byly teda dost neobvykle. Vedla me lezela kolegyne, ktera me ujistovala, ze je to normalni. Dalsi den me teda bolelo cele telo, ale pak uz jsem se citila OK, nebo spise velmi velmi dobre. Takze mohu jen doporucit.

 

Procedura i prostredi masaznich salonu je dosti rozdilne oproti nasim zvyklostem. Vetsinou vas zavedou do pokoje se setmelym osvetlenim, na chodbach blikaji cervene, neonove napisy a pote, co dorazi maserky s vystrihem, v minisuknich a botach na podpatku, opravdu nemate pochyb, ze jste nejspis omylem zavitali do budovy poskytujici jine, nez pouze maserske sluzby. :-))) Priznavam, ze napoprve jsem teda trochu znejistela, co se bude dit. Nasledne jsem byla ubezpecena kolegyni, ze JSME na spravnem miste a opravdu pujde JEN o masaz. :-)))

 

Cinsky typ masirovani kombinuje "tradicni a thajske" techniky. Takze krome hneteni, vas cekaji i protahovaci a prokrupavaci prvky. Myslim, ze tak jako jsem to zazila pri posledni masazi, mi nikdy nikdo takto vsechny obratle a klouby neprokrupal. Nektere cviky a zpusoby masirovani pusobi teda dost komicky, ze slapani po zadech mi nakonci prislo uz celkem normalni. :-)))

 

Our Life in Guangzhou

V Guangzhou jsme bydleli ve ctvrti Huadu, ktera se nachazi na severo-zapadnim okraji tohoto velkomesta. Celkove ma Guangzhou i s periferiemi kolem 13-ti milionu obyvatel, "nase" ctvrt mela kolem 1 milionu. Puvodne nas z Taiwanu dorazilo 5. Tento pocet se ruzne promenoval, az jsme se ustalili na cislu 4.

Obyvali jsme podnikovy byt v desatem patre jednoho z mnoha mistnich panelaku. K dispozici jsme meli 3 pokoje, koupelnu, na mistni pomery velky obyvak, dale balkon a kuchyn (nezvyk z Taiwanu :-))). Na zacatku naseho pobytu jeste probehly drobne upravy zarizeni jako napr. vymena sporaku, nakup novych policek, skrini, stolu apod. Vsude byla klimatizace, kterou jsme hojne vyuzivali, takze napr. ja spala po cca 3,5 mesicich pod perinou. :-)))


Ve vsedni dny rano jsme si snidani kupovali v mistnich staneccich. Ja jsem vetsinou stridala ob den "Cinskou snidani" s "Evropskou". Tedy neco, jako nas kynuty knedlik plneny zeleninou a pekarnu.

Do prace jsme se prepravovali taxikem. Pesky by nam to trvalo cca 30 minut. Nikdo z mych kolegu, az na vyjimky, vsak zalibu v chuzi nenasel (na Taiwanu se zkratka pesky nechodi :-)))). Nazev budovy, kde sidli nase fima je v celku velkolepy, Shanghui Business Office. V 8.patre se nachazi kancelar, kterou stabilne "okupuje" 7 nasich Cinskych kolegu. Kancelarske prostory jsou tu dodelany do 10.patra. Dalsich 5 pater tvori hole tvarnice, neomitnute zdi,... asi nekde v propoctech zajmu o kancelare udelali soudruzi chybu. :-)))

Pracovni dobu jsme v Cine meli stejnou jako na Taiwanu, tedy oficialne od 9 do 18 hod. Coz v realu znamena od 9, do tolika, kolik je potreba. Na obed jsme chodili do mistni kantyny, ktera je umistena ve 4 patre. K jidlu je vzdy ryze, varena zelenina (stridaji se 2 druhy), polivka (stridaji se 2 druhy) a "maso" se zeleninou, tedy v tamnim podani = kosti se zeleninou. :-)))

Na veceri jsme vetsinou zasli (i pres nelibost nasi hlavni reditelky, ktera se obavala, ze veskere cinske jidlo je pro nas "nebezpecne") v nektere restauraci po ceste domu. Po vecerech jsme jeste casto dodelavali veci do prace a ja se pritom snazila pochytit neco z cinstiny. To se tedy uplne nepodarilo.:-))) Volneho casu na zabavu bylo malo. Nicmene vsichni moji kolegove byli a jsou moc fajn, takze jsme meli v Huadu dost srandu, ktera nekdy pramenila vlastne jen z unavy.:-)))

Cesta do Guangzhou, China

V pondeli 16.7. nastal den D meho presunu do Ciny. Velmi brzy rano (pred treti hodinou ranni :-))) jsme ja a moje kolegyne vyrazily z Taichungu smerem letiste Taoyuan nedaleko Taipei. Na sraz me (a moje zavazadla) dovezl muj milosrdny soused (viz foto:-)) Diky moc ! 

 

 Nejprve nas cekala cesta autobusem, ktera trvala necele 2 hodiny. Dale v cestovnim itinerari figuroval let do Hong Kongu a nasledne "pozemni" presun autem a autobusem z Hong Kongu do Guangzhou (cesky do Kantonu), nasi cilove stanice

 

Zastavka v Hong Kongu byla v planu kvuli (diky) me, protoze jsem si potrebovala vyridit vizum do Ciny. Prvni pokus o ziskani jsem absolvovala uz na Taiwanu, ale to se ukazalo, jako velmi slozite, s nejistym vysledkem. Tak jsem po diskuzi s firmou zvolila hongkongskou variantu. Jen mala poznamka na okraj: Overit informace ohledne viz na cinske pobocce Ministerstva zahranici v Hong Kongu je nemozne. Na email neodpovidaji a telefon nezvedaji. Pokud se obratite na cesky konzulat v Hong Kongu s dotazem ohledne viz do Ciny, odkazi vas opet na "nedostupne" cinske Ministerstvo zahranici. :-)))

Neco po 9 hodine rano jsme v poradku dorazily do Hong Kongu. Po tradicnim vyrizeni imigracnich listku a vyzvednuti kufru, jsme se snazili overit, zda je mozne pozadat o viza do Ciny prostrednictvim cestovni kancelare primo na letisti. Po 3 ruznych odpovedich, od 3 ruznych zamestnancu letiste, jsme se dobraly k finalnimu "ANO" a zacly hledat stanek one cestovni kancelare. To trvalo nastesti jen chvili. Opravdu si zde bylo mozne o vizum pozadat a i ho ziskat ten samy den odpoledne (na Cinskem Ministerstvu musite cekat do druheho dne). Stacilo jen zazadat a zaplatit (cca 2krat tolik nez primo na Cinskem Ministerstvu) pred 10:30. Jelikoz bylo cca 10:22, mely jsme to s chlupem. :-)))  Nakonec jsme to, ale uspesne zvladly a uz nam zbyvalo jen pockat si do odpoledne na vyzvednuti.

 

 

Mezitim jsme si vyridily listky na dalsi cast nasi cesty smerem do Guangzhou. Zasly na obed do letistni japonske restaurace. Ja jsem se byla podivat trochu venku po okoli. Kdyz jsem tu byla naposled, tak kvuli mlze nebylo videt vubec nic. Tentokrat bylo polojasno, tak jsem par "hongkongskych panelaku" zahlidla. 

 

Neco po pul ctvrte odpoledne jsem si sla vyzvednout vizum a zacal nas dalsi presun. Z letiste jsme jely vetsim autem do mesta Shenzhen. Uz jsem si nejak odvykla na kontroly na hranicich, takze prechod z Hong Kongu do Ciny se pro me docela tahnul. Nejdriv vyplneni papiru, 30 minut cekani na hong-kongske strane. Nasledovalo dalsi hodinove cekani na cinske strane, plus kontrola zavazadel. No nejak jsme to zvladly. Nicmene jsem byla docela rada, ze se mnou jede Taiwanska kolegyne. Cinstina byla obcas celkem potreba.

 

 V Shenzhenu jsme presedly do autobusu a vyrazily na posledni cast nasi trasy, 2,5 hodinovou cestu do Guangzhou. Dorazily jsme neco po 22 hod. Na nadrazi nas cekali nasi Taiwansti kolegove, kteri leteli do Guangzhou primo uz behem vikendu a spolecne jsme vyrazili na pozdni veceri.

 

Sklizen ryze

Tesne pred mym odjezdem do Ciny, jsem prijala pozvani od kamarada Inka, na obhlidku "ryzove farmy" a probihajici druhou sklizen. (Jen pro upresneni byla polovina cervence.) Pozvani jsem s radosti prijala. Skupinu jeste rozsirila o par spolecnych kamaradek a mohli jsme vyrazit.

 

Inkova farma se nachazi nedaleko mesta Sanyi, cca 1,5 hodiny jizdy autem od Taichungu. Je to takova farmarska oblast. Jakmile odbocite z hlavni silnice, cekaji vas uzke silnicky s vedouci k jednotlivym farmam,policky vsude kolem. Je velmi jednoduche se zde ztratit. Coz se nam take podarilo. :-))) Po nekolika zajizdkach a upresnujicich telefonatech jsme, ale uspene dorazili do cile.

Cesta vlevo

Cesta vpravo




Cilova destinace

Inko uz mel sice sklizeno, ale soused jeste ne. Po chvilce prijel sprateleny "kombajnista" a pustil se do prace.

 

 

Jak je z fotek mozno videt, nic zas tak prevratneho tu nevymysleli. :-))) (Asi se o to ani nepokouseli :-))) Slizen probiha podobne jako u nas. Jen kombajn je trochu mensi  a na misto kol ma pasy, aby v mekke pude nezapadl.

 

Pri sklizeni maji hody i mistni operenci, kteri v prave posecenem poli hledaji svoji nove odkrytou potravu.

 

No a po akci  pole vypada takto.

My jsme "po tvrde praci" ocumovani, ochutnali mistni tradicni Taiwanskou delikatesu - ryzove nudle se sladkou polevou a ledem, prodiskutovali par "zalezistosti", zvecnili se a vyrazili obhlidnout vystavbu noveho buddhistickeho komplexu za mestem Sanyi. 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

  

 

Komplex je to opravdu impozatni, jen jeste postrada "duchovni atmosferu". Nicmene, obri sochy na vas zapusobi jiz nyni.

 



Po prohlidce jsme se pomalu rozloucili. Nase skupinka zamirila zpatky do Taichungu, kde na me cekalo baleni veci na muj dva a pul mesicni pracovni pobyt v Cine.